|
Tato stránka je věnována radioamatérské
expedice HAM LUŽICKÉ HORY 2003, která navazuje na předchozí úspěšné
expedice Krkonoše 2001, Sněžka 2001 a Jeseníky 2002.
Dr OMs,
Jistě si vzpomenete na naše
úspěšné radioamatérské expedice Krkonoše
2001, Sněžka
2001 a Jeseníky
2002, na které navazuje tato fotoreportáž z Lužických hor. Původní cíl získat
diplom Kopce a hory ČR se nám již sice podařilo splnit během prvního
dne vysílání z Krkonoš (2001) a o nový diplom Tisícovky se take
pokusíme :-), ale chtěli jsme touto radioamatérskou expedicí
opět podpořit portable vysílání a také se třeba pokusit o DXing
na 2m díky předpovědím sporadické vrstvy Es. Bohužel sporadika
přišla až v pondělí :-(.
Pro přípravy expedice jsem využil profesionálně vypracované
www stránky Lužické
hory.
|
Termín a členové
expedice
| |
|
Vzhledem již k naší souhře z předchozích
expedic jsem předpokládal účast těchto operátorů :
Štěpán OK1CSS, David OK1TDU, Jirka OK1XTB,
Pavel OK2IRO a samozřejmě já Tomáš OK1TLT. Bohužel se původní
termín expedice několikrát měnil, a tak se expedice účastnili
jen ti sklaní HI.
|
|
|
|
| OK1CSS
- Štěpán |
OK1TLT
- Tomáš |
OK2IRO
- Pavel |
Expedice se nakonec uskutečnila v termínu od 14.6. do
15.6. 2003. Jedním z důvodů proč zrovna
tento víkend je jednak předpoklad již přijatelného počasí
na vrcholcích Lužických hor, ale také předpoklad sporadické
vrstvy Es a termín Provozního aktivu na VKV.
|
Jaké kóty pro vysílání
- SOBOTA ?
| |
To, že nejvhodnější kóta pro vysílání
bude s tou maximální nadmořskou výškou a s dokonalým
rozhledem do okolí je asi všem známo. Nejen z tohoto
hlediska jsem volil možné kóty. Po rozboru celé situace
jsme se rozhodli, že v sobotu zvolíme pro vysílání kótu Klíč
a v neděli se pak podle počasí přesuneme na zříceninu
hradu Tolštejn. Sraz a odjezd byl naplánován
na sobotní ráno, kdy jsme se sešli u Štěpána před domem.
Odjezd a celková cesta proběhla bez problému a asi kolem
11:00 jsme se ubytovali v penzionu YVETA.Je to nejbližší
ubytování pod kopcem Klíč. Narychlo jsme se ubytovali, připravili
vybavení, antény a hurá na kopec. Počasí bylo ideální a
tak jsme na kótu s menší přestávkou dorazili za necelou
hodinku. Během cesty jsme pořídili i několik fotek včetně
videozáznamu. Pavel OK2IRO pravidelně sledoval DXcluster na
VKV, protože dle předpovědi měla být tento víkend
sporadická vrstva Es.
|
Na samotném vrcholu kopce je skála a tedy
problém, jak a kam přidělat stožár. Marně jsme hledali místo
pro jeho ukotvení, až Pavel našel otvor po triangulační tyči,
která již asi nepřežila povětrnostní vlivy a tedy její místo
posloužilo k ukotvení paty stožáru. I přes problémy s
koaxiálem na 2m se nám podařilo úspěšně postavit 2m a
70cm antény.
Z vrcholu Klíče je dokonalý
rozhled do všech směrů a tak jsme se těšili na pěkné DXy
HI.
|
Prvním proladěním 2m pásma jsme zjistili,
že právě v DL probíhá závod a tak jsme směrovali na 300°
HI. Bohužel jsme byli asi pro DL nebodové stanice a tak nás
moc na pásmu nereflektovali. Asi po hodině dorazili také na
kopec dva CBčkáři z Nového Boru a dali se také do portable
vysílání, ale na jimen bandu HI. Štěpán OK1CSS provedl
HAM osvětu a předal několik informací o radioamatérském
vysílání a je možné, že oba začínající HAM někdy
zaslechneme na VKV a nebo KV pásmech?
|
Během prolaďování 2m i 70cm pásma Pavel stále
monitoroval DX cluser ve snaze nepropásnout inzerovanou
sporadiku. Bohužel stále nic ani TROPO. Počasí však bylo
maximálně ideální pro naše trávení sobotního dne na
vrcholu kopce HI. Asi kolem 18:00 byla již z dálky vidět mračna,
a tak jsme raději vše poskládali a hurá dolů na teplou večeři.
Bohužel po sporadice ani tuchy a tak jsme ještě před večeří
natáhly z okna LW anténu na KV. Po večeři se kluci navázali
několik QSO via PSK a i něco na SSB. Já jsem byl po cestě
natolik utahaný, že jsem už ve 23:00 usnul HI a tak ani nevím,
jak to na KV šlapalo.
|
|
|
|
|
V neděli ráno jsme se probudili okolo
8:00. Po krátké snídani a předání klíčů od pokoje jsme se vydali autem
směrem ke zřícenině hradu Tolštejn. Pavel zůstal u auta a já se Štěpánem
jsme podnikli průzkum terénu. Na vrcholu jsme zjistili, že dva stožáry není
možné nainstalovat s ohledem na místo a tak jsme vzali jen jeden s tím, že
se nějak o směrování 2m a 70cm podělíme. Otázkou bylo, zda vzít na
vrchol autobaterku, ale nakonec jsme ji na vrchol dotáhli :-). V 10:00 SEC začal
provozní aktiv a já začal na 70cm a kluci vysílali na 2m. Bohužel jsem
zjistil, že to na 70cm vůbec nejde díky převýšení okolních kopců. NA 2m
to bylo o něco lepší. Klukům se podařilo i pár QSO do 9A. Kuriozitou bylo
spojení v pásmu 23cm, kdy jsem se marně snažil navázat spojení s OK1FBXem
na 1297.500 MHz FM provozem a po marném volání a střídání se u MIC se
ozvala z ničeho nic jedna DL stanice. Do teď nechápu jak se na nás na
tuto FRQ dostal. Pavel navázal QSO, ale mě se to již nepodařilo :(. Asi se někam
záhadně odladil? Poslední hodina byla spíše rekreační také díky turistům
na kótě. Počasí se opět vydařilo a tak jsme se nemuseli obávat, že
zmoknem. Sporadika však stále žádná :(.
|
Po závodě jsme vše snesli vše do hradní
restaurace, kde jsme se najedli a hurá směr Praha. Cesta byla OK a na všech
byla znát únava po amatérsky prožitém víkendu HI.
|
Co do počtu spojení
tak spíše podprůměr (aspoň na 70cm), ale počasí bylo
super a tak to ani nikoho moc nemrzelo. Celkem jsme pořídili
asi hodinu digitalního videa a tak bude na co zase vzpomínat. Zajímavostí
je to, že se tak očekávaná sporadická vrstva objevila až
v podvečer v pondělí. To jsem byl bohužel v práci, ale
Pavel měl možnost na své nové IC 706 a na magnetku za
oknem na Praze 2 mezi domy poslouchat CQ CT stanic. Sporadika
tedy přišla, ale o 2 dny pozdě :-(. Mapu naleznete zde
a profil kót zde.
|
Pro přípravu expedice jsem využil velice
profesionálně vypracované WWW Lužických hor, za což autorům
webu moc děkuji.
Za expediční tým
Tomáš
OK1TLT
Profily kót naleznete zde.
Další zajímavé informace jsem převzal z webu Lužických
hor a jsou popsány níže: |
|
|
|
|
 |
|
|
|
| Tolštejn |
|
Tolštejn je nejlépe zachovanou hradní zříceninou v Lužických
horách. Stojí asi 2 km jižně od
Jiřetína pod Jedlovou na výrazném znělcovém skalním suku (670m),
který je charakteristickou krajinnou dominantou. Jméno hradu (něm.
Tollenstein) bylo odvozeno od původního názvu skály Dohlenstein (=
Kavčí kámen).
Hrad byl pravděpodobně postaven Vartenberky ve 2. polovině 13.
století k ochraně Pražské cesty
- významné obchodní cesty, spojující vnitrozemí Čech s Lužicí. Čechy
v té době ovládal poručník mladého Václava, Ota Braniborský, proti
němuž bojovali tehdejší majitelé Žitavska Ronovci. Válečná situace
podpořila na hranicích žitavských držav vznik manských sídel, mezi
která patřil i Tolštejn.
První historická zmínka o hradu pochází
až z roku 1337, kdy Tolštejn dobylo vojsko hornolužických měst,
protože zdejší posádka podnikala loupežné výpady na Žitavsko. Hrad
potom získal Vaněk z Vartenberka, který jej přeměnil na centrum
panství, náhradou za Krásný Buk,
zničený žitavskými v roce 1339. Vartenberkové hrad drželi až do
počátku 15. století, kdy jej získal Hynek Berka z Dubé, jeden z
nejbohatších pánů v Čechách, jehož rozsáhlé panství sahalo až na
saský Hohnstein.
Když v roce 1423 husité poprvé vyrazili do Horní Lužice,
vytvořila lužická města s místními šlechtici Zikmundem z Vartenberka
a majitelem Tolštejna Janem Berkou z Dubé obranný spolek. Tolštejn
pak sloužil jako předsunutý zvědný hrad, podávající varování při
několikerém husitském tažení do Lužice a Slezska. Později však
Vartenberkové i Berkové uzavřeli s husity smír a přijali jejich
posádky, proto byl v roce 1425 na Tolštejnu vězněn i husity zajatý
budyšínský hejtman Mikuláš z Ponikau.
Po roce 1426 se pánem
Tolštejna stal Janův bratr Hynek a pak Hynkův syn Albrecht. Spory
Berků s Lužicí však pokračovaly a v roce 1445 byl hrad výrazněji
poškozen Ambrožem Bursariem z Dobrého Lahu, který zde byl vězněn,
ale podařilo se mu hrad ovládnout, částečně vypálit a ujet do
Zhořelce.
Albrecht jako horlivý katolík byl od počátku odpůrcem
krále Jiřího z Poděbrad, který proto nechal v roce 1463 Tolštejn
dobýt. Albrecht Berka uprchl do slezské Vratislavi, kde ho papežský
legát prohlásil za mučedníka pronásledovaného kacířským českým
králem. Roku 1466 se ale králi podařilo Albrechta uvěznit a jeho
majetek, panství Tolštejn se Šluknovskem, připadl Janovi z
Vartenberka a Jindřichu Berkovi z Dubé, kteří v roce 1463 vedli
obléhání hradu.
Jindřich Berka postoupil svůj díl Tolštejna Janu
z Vartenberka a po něm se majetku ujal jeho syn Kryštof. Spor o hrad
a uznání královské moci Jiřího z Poděbrad však trval dále. Albrechtu
Berkovi se v září 1469 podařilo přimět své spojence k napadení
hradu, které však skončilo neúspěchem, protože obléhatelé se museli
rychle vrátit na pomoc ohrožené Žitavě. V důsledku neustálých
válečných sporů se Kryštof z Vartenberka zadlužil a musel proto v
roce 1471 panství prodat saským knížatům Arnoštu a Albrechtovi.
V roce 1485 získal Tolštejn se Šluknovskem rod Šlejniců,
pocházející ze saské strany Krušných hor. Jindřich ze Šlejnic na
počátku 16. století hrad opravil a rozšířil o severní bašty, které z
něj znovu učinily pevnost, využívající již dělostřelectva. Za autora
přestavby je pokládán zhořelecký stavitel Wendel Rosskopf, který se
patrně inspiroval přestavbou hradu Rabí. V roce 1528 převzal panství
Jiří ze Šlejnic, který podporoval v okolí těžbu stříbra a dalších
kovů a pro pozvané saské horníky založil roku 1554 městečko Jiřetín pod Jedlovou.
Sám ale v roce 1555 přesídlil z Tolštejna na pohodlnější zámek v
Rumburku a podhradí nevyužívaného hradu bylo roku 1570 rozděleno na
selské usedlosti. Šlejnicové se zde však už hospodářsky neudrželi a
jejich panství bylo rozprodáváno. Po roce 1587 se v jeho držení
střídali různí majitelé, mezi nimiž byl i Vilém Vchynský, zavražděný
roku 1634 s Valdštejnem v Chebu.
Roku 1607 již hrad nesloužil
svému účelu, ale ještě před třicetiletou válkou jej Radslav Vchynský
znovu opravil. V roce 1642 byl hrad obsazen rakouským vojskem, které
se odtud snažilo uzavřít cestu do nitra Čech Švédům. Ti však hrad
oblehli, ohnivými střelami zapálili a dobyli. Zcela vyhořelý hrad
pak již nebyl obnoven. Od roku 1681 patřil hrad i s panstvím
Lichtensteinům. Za Josefa Václava z Lichtensteina (1718-1771) se prý
ve zříceninách hradu ukrývalo několik loupežníků, kteří se pokoušeli
obnovit zašlou slávu středověkých loupeživých rytířů. Naposledy byl
hrad vojensky využit rakouskou armádou v červenci 1757 při
pronásledování ustupujících Prusů; v podhradí se bojovalo také v
jedné ze šarvátek prusko-rakouské vojny roku 1778. V následujícím
roce proto hrad při své inspekční cestě po severních Čechách
navštívil i císař Josef II.
Zřícenina pak byla vyhledávána místními obyvateli, kteří z ní
brali stavební kámen, i hledači pokladů, kteří kopáním ve sklepích a
bouráním zdí přispívali k její zkáze. Kolem poloviny 19. století si
vedle zříceniny postavil chatrč poustevník. S rozvojem turistiky v
19. století se Tolštejn stal oblíbeným cílem mnoha návštěvníků. V
létě roku 1865 zřídil jiřetínský obchodník Johann Josef Münzberg v
polygonální baště hradu jednoduché občerstvení a v následujícím roce
postavil se svolením knížete Jana z Lichtensteina na sousedním svahu
dřevěný hostinec ve švýcarském stylu. Protože návštěvníků přibývalo,
byl hostinec postupně rozšiřován. Uvnitř vznikla sbírka
starožitností a kuriozit, ve které byly kromě předmětů, vykopaných
na hradě (gotické i renesanční kachle, hroty šípů, podkovy, ostruhy,
zámky a klíče) i staré nádoby, obrazy a zbraně, které tu prý v 17.
století zanechali Švédové. Kolem roku 1890 byla zřízena další
atrakce - "rytíř v žaláři" - figurína rytíře v brnění, umístěná v
kamenném přístavku u hradby. Tyto atrakce, ale především vzorná
obsluha, dobrá kuchyně a přijatelné ceny přispěly k velké oblibě
restaurace.
Tolštejn navštívila také řada významných osobností,
mezi nimiž byl například arcivévoda Ferdinand Habsburský, saský
korunní princ a pozdější král Friedrich August a hrabě Nikolaus
Desfours - Walderode. Roku 1892 navštívil hrad tehdy sedmnáctiletý a
později slavný českoněmecký básník Rainer Maria Rilke (1875-1926),
který do pamětní knihy restaurace vepsal romantickou báseň Feber
(Únor). Až do roku 1923, kdy se vlastníkem zříceniny stal
Československý stát, býval v restauraci častým hostem i majitel
panství kníže Johann Lichtenstein.
S rodinou Münzbergů je
spojena i první snaha o opravu hradeb, na kterou ve 30. letech
použili téměř veškerý zisk z živnosti. Široko daleko proslavenou
restauraci vedli Münzbergové až do konce druhé světové války. Poté
se zde vystřídalo několik národních správců a roku 1952 se opět stal
vedoucím vnuk zakladatele Johann Karl Münzberg, který zůstal
hostinským až do roku 1962. Ten před odchodem do důchodu předal část
hradní sbírky Městskému muzeu v Rumburku, převážná část sbírek byla
ale po 2. světové válce rozkradena.
Na konci listopadu 1977 byla
zchátralá chata uzavřena. V roce 1985 ji získala tělovýchovná
jednota Nohyb Praha, která ji využívala pro rekreaci svých členů.
Neudržované zříceniny dále chátraly až do roku 1995, kdy byl hrad s
bývalou restaurací přepsán do vlastnictví obce Jiřetín a s
jednotou Nohyb byla sepsána nájemní smlouva na 25 let. Obě strany se
také dohodly na úpravách objektu do stavu, ve kterém by mohl sloužit
návštěvníkům. Ze zřícenin byly postupně odstraněny náletové dřeviny,
vyklizen nepořádek na nádvoří a provedeny nejnutnější opravy hradeb.
Záměrem obce je vytvořit na hradě prostor k pořádání různých
kulturních akcí.
K Tolštejnu se vztahuje řada pověstí o bílé paní, loupežnících a
velkých pokladech, ukrytých ve zříceninách. Pověsti vyprávějí také o
Vlaších, kteří v okolí hledali drahé kamení, nebo o tajné chodbě,
která údajně vedla z hradu do jeskyně v Míšeňském dole.
Pověst o mečovém tanci, která byla dodatečně přiřazena k dobytí
Tolštejna v roce 1337, najdete na stránce pověstí.
Hrad Tolštejn byl vybudován na strmém skalnatém vršku s dvojicí
vypreparovaných znělcových sopouchů. Přístupová cesta do hradu je
chráněná mohutnou 15 m vysokou štítovou zdí s poloválcovou baštou, v
jejímž přízemí bylo vězení. Na dolní nádvoří se vjíždělo vysokou
vstupní věží se zaklenutým průchodem. Věž údajně stála ještě v
polovině 19. století, ale po zřícení její části v roce 1861 byla
zbořena, takže dnes z ní zůstaly pouze základy. Ve zdi věže byl do
kamene vytesaný erb Berků z Dubé z 15. století, který je nyní uložen
v rumburském muzeu.
Z původního horního hradu, který stával na
severním úpatí vrcholových skal, se dochovaly jen nepatrné zbytky
zdiva nad bývalou restaurací. K nejstarší části gotického hradu
patří zbytky hradeb na západním okraji mezi severní věží a
vrcholovými skalami, které byly spojeny zdí a lávkou a sloužily jako
pozorovací hláska. Místy jsou ještě patrné stupně schodiště (tzv.
jezdecké schody) vedoucí od bývalé restaurace k jihovýchodu. K
rozsáhlejší přestavbě hradu došlo za Šlejniců (asi po roce 1500): na
vnitřní straně východní obranné zdi, v níž je zachována klíčová
střílna z té doby, bylo postaveno obdélné stavení a severní část
nádvoří byla znovu opevněna hradbami. V nich byla postavena velká
věžová polygonální bašta se silnými zdmi, v nichž jsou proraženy tři
komorové střílny pro děla. V jejím patře měla údajně být kaple, ale
dnešní sdružená okna byla do zdí vsazena až roku 1865 při zřizování
dočasné restaurace. Na vnější straně bašty byl nad středním oknem
zazděn erb s rodovým znakem Šlejniců. Dále k západu bylo k hradební
zdi připojeno obdélné stavení a v severozápadním rohu byla ke starší
zdi přistavěna okrouhlá severní věž, přístupná z nádvoří. V jejím
prvním patře býval rytířský sál, v přízemí střílny a ve sklepě
vězení (pod podlahou už téměř zasypaný klenutý prostor s otvorem v
klenbě).
Z vrcholových skalisek, přístupných po železném schodišti se
zábradlím, je pěkný výhled na okolní vrcholy Lužických hor a do
údolí na Jiřetín, Podluží a
Varnsdorf, za nimiž jsou na obzoru vrchy Šluknovské pahorkatiny a
Lužice. Na svazích pod hradem jsou rekreační osady Rozhled a
Lesné,
patřící k Jiřetínu pod Jedlovou,
v Míšeňském dole
jihovýchodně pod hradem se za Šlejniců v 16. století pokusně
dobývaly stříbrné a měděné rudy. Jihozápadně pod hradní skálou je
zarůstající rybníček s lekníny a kousek dál pod mohutnými stromy je
studánka.
|
Klíč |
 |
Klíč je jednou z nejznámějších krajinných dominant Lužických hor.
Strmý znělcový kužel (760 m) nedaleko Svoru
výrazně převyšuje okolní kopce a skalnatá plošina na jeho vrcholu
umožňuje vynikající panoramatický rozhled na Lužické hory, Ještěd,
Ralskou pahorkatinu, České středohoří a vzdálené kopce v Německu. Za
jasného počasí je vidět i Jizerské hory a Krkonoše. Jihozápadní
úbočí hory je přerušeno až 60 m vysokou, místy převislou skalní
stěnou, na níž se v zimě vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy
a ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole. Na
skalách a sutích můžeme při troše štěstí zahlédnout kamzíky, kteří
byli v Lužických horách vysazeni na počátku 20. století.
V roce 1967 byla ve vrcholových partiích vyhlášena přírodní
rezervace. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost
dubu zimního s jeřábem, javorem klenem, jilmem a lískou, který je
jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. Ve
zbytku květnaté bučiny rostou konvalinky, mařinka vonná, bažanka
vytrvalá, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná. V červnu rozkvétají
lilie zlatohlávek, orlíček planý nebo česnek pažitka horská. Na
skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a vzácné
glaciální relikty, hvězdnice alpská a kapradinka skalní, které se
zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách.
Lesní porosty na Klíči trpí dálkovými přenosy znečišťujících látek,
takže severní svah se v posledních 20 letech výrazně změnil. Po
smrkovém lese zde není ani památky a od 700 m nadmořské výšky k
vrcholu rostou hlavně trávy se sporadickými jeřáby a břízami.
Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako
Klíč je uvedena až v průvodci z roku 1928. Jméno hory se odvozuje od
praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající
voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné
prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese
pod kamenným mořem upraven jako
Kamzičí studánka.
Na Klíči nikdy nestála středověká tvrz, o níž se zmiňují četné
lidové pověsti. Koncem 18. století připomínané zbytky staveb na
vrcholu byly nejspíš pozůstatkem strážního stanoviště, z něhož se
ohněm oznamovalo nebezpečí do vnitrozemí. V roce 1850 zřídil místní
lesník na vrcholu ochrannou chatku a roku 1872 byla na upravené
skalní plošině postavena malá turistická chata, která sloužila až do
2. světové války. Dodnes používanou serpentinovou cestu na vrchol
upravili novoborští alpinisté v roce 1893.
 |
Aktualizováno:
7.7. 2003 |
|
-
e-mail:
ok1tlt@volny.cz
-
© 2003
OK1TLT
- Všechna
práva vyhrazena - All rights reserved
|
|
